Neznám asi nikoho, komu by se nelíbily fotografie zvířat, a jak už to bývá, čím exotičtější zvíře nebo nezvykle zachycený moment, tím více fotografie zaujme. Ale už jen málo kdo ví, nebo si uvědomuje, co taková fotografie obnáší. Kolik vysezených hodin pro jediný dobře zachycený okamžik, moment, který dokáže oslovit...  A že se v přírodě dějí věci a žijí taková zvířata, o kterých nemá člověk ani ponětí! Pokusím se vám přiblížit alespoň něco málo o tom, jak fotit zvířata ve volné přírodě.
   Dneska díky digitální fotografii se fotografování zvířat posunulo ne o několik kroků, ale o obrovský skok dál. Vzpomínám na dobu, když jsem fotil ještě na klasický fotoaparát, kdy jsem proseděl celé hodiny v krytu, zpocený a poštípaný od komárů. Jindy zmrzlý jako rybí prsty v mrazáku a čekal na ten správný moment, až mi před objektiv vyleze nějaké zvíře nebo přiletí pták. V tom mrznutí a čekání se moc toho nezměnilo, ale za pokrok pokládám to, že si můžu kontrolovat snímky hned na místě a nemusím čekat, až přijdu domů, co z toho po vyvolání vyjde.
   Co k takovému fotografování zvěře budete potřebovat? Pochopitelně fotoaparát, ale teď jaký? Asi nejvhodnější je zrcadlovka s vyměnitelnými objektivy. I když dnes už jsou na trhu kompaktní fotoaparáty se slušným dlouhým ohniskem, které by pro začátek mohly také stačit. Jak už jsem se zmínil, důležité je dlouhé ohnisko, doporučoval bych 300mm a více, ideální je 500-600mm a pokud možno pevné (nelze zoomovat, ale má lepší kresbu) s co největší světlostí. Ideální světlost je f2.8, ale při dostatečném světle postačí f5.6. Sklo s menší světlostí při slabším světle, obzvlášť ráno a k večeru kdy je méně světla, prodlužuje čas expozice. Jako naschvál jsou v tuto dobu zvířata nejvíce aktivní.
    Dlouhým časům lze zabránit zvýšením citlivosti ISO, ale důsledkem může být špatná kresba, šum a neostré snímky. Tady pak může ještě pomoci stabilizace. Ta bývá zabudovaná u některých značek v objektivech a u jiných zase v těle fotoaparátu. Pochopitelně také stativ nebo alespoň monopod, který vám hodně pomůže udržet fotoaparát v klidu. Pokud se už rozhodnete, že si takový objektiv koupíte, měli byste počítat s tím, že budete muset  sáhnout trošku hlouběji do kapsy. Ceny takových objektivů se pohybují řádově od 25 000,- Kč až někde po 250 000,- Kč a více. Nákupem delších ohnisek jde o to, že i když budete čekat někde dobře schovaní, musíte počítat s tím, že zvířata budete fotit pořád z větší vzdálenosti. U některých bych to vřele doporučoval  . Například fotografování jelenů v říji, divokých prasat, vlků, medvědů a jiných šelem, které mohou být v momentu překvapení velice nebezpečné. Nebo když se ocitnete v jejich teritoriu nebo narazíte na zvířata raněna nebo s mladými. Těžko byste asi ukecali takovou medvědici s mladým nebo bachyni se selaty, že jim nic neuděláte, že si je chcete pouze nafotit.
   Medvěda ani lva byste sice neukacali, ale jestli se vám doma podařilo ukecat manželku, manžela nebo rodiče na koupi objektivu nebo fotoaparátu s dlouhým ohniskem, tak pojďme na první úlovky. Někteří z vás budou rádi, že se z domu trhnou, protože koupě drahého objektivu způsobí „tichou domácnost“, která pár dní potrvá (někdy i déle jak mi pár mích kamarádů vzdělila své zkušenosti :) . A jiní se  už nemůžou dočkat, až to konečně někde vyzkouší.
   Vzpomínám si na kamarádku, jak si stěžovala mojí manželce, že její muž sedí pořád v hospodě a kolik to stojí, a že já jsem super, že si fotím. ..… A až když manželka řekla, že v podstatě nikdy ani já nejsem doma, pořád v lese, u vody, na horách, mimo ČR a kolik toto nádobíčko stojí, tak svému manželovi ty 3 piva denně začala tolerovat. Dokud se nepřehoupnete přes nějakou větší částku, můžete to obhajovat tím, že jiní hrají automaty, pijí alkohol, berou drogy, kouří a vy prostě relaxujete tím, že fotíte. Ale věřte mi, pokud se vám focení zvířat stane spíš diagnózou než koníčkem, tak je to teprve to správné. Nevadí vám déšť, zima, prostě nic. Dostanete absťák něco cvaknout a už vás to žene ven. Člověk už kdysi byl od přírody lovec a focení zvířat je, řekl bych, novodobý druh lovu.
  Než se někam vydáte, zkusme se vrátit k tomu, co budete potřebovat. Můžete jít a fotit za chodu, tedy spoléhat na náhodu, že něco potkáte: co vidím, to vyfotím. Tak to vidí většina lidí. Myslí si, že fotograf prostě jde a má štěstí a jen mačká spoušť. Není tomu tak. Tedy pokud není zrovna na safari někde v Africe, tam to zrovna takto funguje. U nás, v našich podmínkách, většině krásných fotografií zvířat předchází dlouhá příprava. Asi nejlepší a nejpřirozenější snímky se dají pořídit, když si postavíte kryt na místě, kde předpokládáte, že se zvěř nejčastěji zdržuje. Tady jsou vám schopni poradit lesníci a rybáři, ornitologové, horská služba …. prostě takové profese, které jsou pořád venku v přírodě a vědí, kde zvířata žijí. V zahraničí to jsou často děti domorodců , také ví  kde co je. Může to být napajedlo, nora, hnízdo, louka... Ale to už zase předcházím, dokončím, co byste si sebou na takové focení měli vzít a na co nezapomenout. Pochopitelně fotoaparát s delším objektivem, nezapomeňte také stativ. Každopádně dostatek paměťových karet a nabitých baterií. Jsou dny, kdy vám bude chybět místo na paměťové kartě a budete rychle promazávat, no a jindy zase nezaplníte ani třetinu jedné karty. Nezapomeňte se vhodně a dobře obléct. Žádné křiklavé věci, nejlépe rybářské nebo vojenské maskáče, ať splynete s okolím. Dneska už takové oblečení koupíte i v lepších fotografických obchodech.
   Uvědomte si, že při takovém focení, hlavně brzy z jara nebo pak na podzim, nemluvě o zimě, vám po delším nehybném čekání v krytu bude zima jako v ruském filmu. Tady nějaká ta termoska s čajem a třeba i „jiným ohřívačem“ bude na místě. Také suché teplé ponožky, čepice rukavice a dobrá obuv jsou důležité, jinak se budete v krytu třepat, jak nedorostlá čivava a klepat zuby kosu. Naopak v létě, kdy je teplo, nezapomeňte na dostatek tekutin a pochopitelně něco na zakousnutí, věřte tomu, že i hlad se brzo sám ohlásí. Tady pozor na šustivé sáčky apod., ať pak při takovém delším čekání, kdy vám  konečně něco příjde vás chytne mlsná a budete šustit někde v sáčku s bonbóny, zvěř nebo ptáky si poplašíte a vezmou vám roha. Podobně i s cigyretami aby váš kryt nevypadal z dálky jak indiánské týpí. Tak stejně mobilní telefon změňte nebo vypněte hlasité vyzvánění. Důležité při takovém delším čekání je pohodlí. Najděte v krytu takovou polohu, ve které vydržíte opravdu dlouho. Výbornou pomůckou je pohodlné rybářské křeslo. To moje je tak pohodlné, že se mi podaří občas při čekání zdřímnout. Ti co hlasitě chrápou, by to mohli využít jako vábničku na medvěda  . Než budete stavět kryt, vyberte si takové místo, kdy budete mít pokud možno slunce v zádech, a pokud možno, aby vítr vál směrem k vám, jinak budete zvěř plašit i kdybyste byli maskování sebe lépe. Další takovou fintou je, že budete fotit z co nejnižší polohy tak, že když fotíte třeba ptáky u vody je lepší, když bude fotoaparát zároveň s hladinou nebo alespoň co nejníž.Pokud vlastníte úhlový hledáček tak tady ho určitě využijete.  Tady pozor na vlny, třeba u moře nebo za větru či z motorového člunu. Zvěř také pěkně vynikne, když ji vyfotíte z úrovně v jaké má hlavu. Je dobré takový kryt postavit ještě večer nebo brzy ráno a v něm dospat až do svítání. Ráno, kdy ptáci přilétají k vodě či k močálům a zvěř vychází na pastviny je nebudete rušit stavěním a už můžete pěkně v klidu fotit. Tady bych doporučil zajít si na WC, ještě než se rozbřeskne, později si zvěř i ptáky vyplašíte.
   Při focení pěvců, hlavně v době hnízdění si občas půjčím od kamaráda sokolníka výra, na kterého jiní drobní ptáci útočí a dají se pořídit snímky drobných ptáků, kteří se jinak zdržují pouze v koruně stromu. Jinak taky se dá pořídit balabán výra který splní stejnou funkci. Dalším takovým dobrým lákadlem jsou nahrávky hlasů ptáků, které dokážou jiné ptáky, ale i zvířata přivést až k nepříčetnosti. Už jsem zažil, kdy mi ptáci klovali do MP3. Tady je důležité pustit správnou nahrávku, ne třeba varovný signál, pak vám všichni ptáci nebo zvířata daného druhu utečou. Po příletu ptactva z teplých krajin v době páření jsou něteří ptáci na nahrávky celkem dost chytlaví.
    Dobře se fotí ptáci na tahu, kdy je jich spousta na jednom místě a pokud navíc znáte takové místo, kde se pravidelně každý rok zastaví, máte vyhráno. Na takovém místě se oplatí postavit si celoroční kryt, který zapadne do terénu a ptáky nebude rušit. Stačí přijít dříve z rána, zalézt do krytu a počkat si bez toho, že byste stavěli přenosný kryt. Další focení, ale to už pro ty zkušenější, je u hnízd.Budete li fotit někde u hnízda a kryt si budete teprve stavět, postavte ho kousek dál, pak třeba druhý den o kousek blíž, ať se ptáci nestresují! Jinak zrovna u focení ledňáčků jsem chodil s dcerkou do krytu, kam jsme vlezli oba, ale pak jeden z nás zůstal fotit v krytu a druhý odešel. Ptáci naštěstí neumí počítat, ale dokážou posoudit, že vetřelec zase odešel pryč.
   Pro začátek můžete příští rok zkusit třeba vlaštovky, čápy, vrabce, kosy... nebo při troše štěstí v parku či na zahradě špačky, strakapoudy a jiné běžné druhy. Tady je už opravdu důležité dodržovat etiku a nenarušovat hnízdění ptáků nebo dokonce nemanipulovat s nimi.         U nás na hnízdišti volavek, kde je kolem 150 hnízd mám postavený kryt na stromě ve výšce cca 40m nad zemí tak, že než se tam vydrápu, mám vytahané ruce jak šimpanz. Ale jakmile tam vylezu a usadím se, tak to stojí za to, je na co koukat a co fotit.Aby né když jsem nad úrovní hnízd. Později, kdy už jsou mladí větší je trochu problém, protože listí na okolních stromech brání ve výhledu. Už jsem se potkal s lecjakými týpky a lidmi, za ta léta focení, co prostě kvůli fotce jdou i přes mrtvoly. Proto také hnízdiště neprozrazuji.
   Ale když už jsem slíbil tento článek, tak vám alespoň pár takových triků prozradím. Třeba se vám budou hodit a díky nim se vám podaří nafotit nějakou pěknou momentku.
Kdo by neznal fotografie našich malých létajících drahokamů - ledňáčka říčního? Fotografií ledňáčka s rybkou v zobáku nebo samotného ledňáčka někde na suché větvi nad vodou je už celkem spousta. Vím, snad každý by si ho chtěl vyfotit a mnozí se rádi k těmto fotografiím vracejí a zkoušejí to znovu a znovu. Pokud máte štěstí a lítá vám tento krasavec někde kolem rybníka, potoka či říčky je to jednoduché. Nejdřív ho pozorujte z dálky nejlépe dalekohledem, kde loví, kam sedá, když si čistí peří…. pak teprve pokud to jde postavte vedle toho místa na dostatečný dosah objektivu kryt. Tohle mi ale nestačilo a chtěl jsem víc! Třeba nafotit ledňáčka jak střemhlav letí do vody, nebo jak z ní letí ven s rybkou v zobáku. Pěkně jsem si to naplánoval! Našel jsem si místo na chovném rybníčku, kam létal lovit malé rybky. Dokonce jsem si dotáhl z lesa zajímavý samorost, ten jsem zapíchl tak 2m od břehu do vody a hned si zvykl na něj sedat a z něj lovit. Z domu jsem dotáhl akvárium. Kraje akvária jsem natřel na černo, protože nebyly vidět, aby se o ně pták při lovu neporanil. Na dno jsem dal trochu štěrku a akvárium jsem ponořil do vody tak, aby bylo zároveň s hladinou nebo spíš těsně pod ní. Do akvárka jsem dal vždycky pár malých rybek. Na břehu jsem postavil stálý kryt, kde se dalo naprosto pohodlně čekat a krásně fotit. Ani ne za týden krmení a doplňování rybičkami, si ledňáček zvykl k akváriu létat jako do sámošky nebo spíš restaurace, kde to měl pěkně naservírované na skleněném podnose.
    Blížil se víkend, počasí bylo fantastické slunné, krásné babí léto a já jsem se těšil jako babka na důchod, že půjdu a konečně si nafotím to, co se mi vždycky líbilo. Nabil jsem baterky, naformátoval paměťovky,vyčistil skla ...... prostě příprava se vším všudy. Ale jaké překvapení mě čekalo, když jsem přišel k vodě? Rybník byl vypuštěný, akvárko leželo nahnuté v rozbahněném dně  a v něm na znak plavaly 2 rybky „hore bruchom“. Prostě smůla! Vypouštěli plůdkový rybník a bylo hned po focení. Takže i takhle může dopadnout dobře naplánované focení s sebelepší přípravou  . Pak přišla tuhá zima spousta ledňáčků zmrzla a teď už třetí rok chodím a sháním nějaké vhodné místo. Mám tady 2 páry kousek od baráku, ale oba loví na nepřístupném místě, kde se kryt nedá postavit a pořád svítí slunce přímo naproti mně. A to už jsem svůj trik tak krásně zdokonalil, že akvárium je rozděleno na 2 části. V té jedné jsou rybky, a v té druhé suché je fotoaparát s makroobjektivem . Takže když při lovu pták sklouzne pod hladinu, cvaknu 2 fotoaparáty najednou, jsou totiž na dálkové ovládání na stejné frekvenci. Jeden je namířený nad hladinu a druhý v akváriu je namířený pod vodu. No zatím, jak jsem řekl, čekám na toho správného ledňáčka na správném místě.
   A o tom to je! Najděte si něco, co byste chtěli nafotit a jděte za tím, shánějte informace na netu, čtěte knihy abyste věděli víc o tom zvířeti ...... tady bych rád zdůraznil, že toto je opravdu velice důležité vědět. Kdy, kde se co vyskytuje, znát jejich biotop, zvyky, časový harmonogram, čím se živí.... prostě se sblížit co nejvíce s jeho způsobem života. Velice to pak usnadní focení a nalezení daného druhu. Focení zvířat není o focení samotném, to už musí být samozřejmostí, ale také hodně o tom, znát ta zvířata a co nejvíc o nich. Pořád se učím, pořád poznávám. Jednou jsem viděl, jak se k mrtvé strace slétly další straky. Bylo to jak pohřeb a to se vším všudy. Straky stály nad mrtvolou svého druhu. Dokonce ta jedna přinesla něco v zobáku, ječely jako Viktorky u splavu a pak odletěly. Něco podobného jsem viděl také na silnici, kde ležela mrtvá vlaštovka. Druhá u ní seděla a bezmocně se snažila ji zobáčkem pomoct. Ale mám i veselejší zážitky, když jsem šel fotit bobry. Byl krásný teplý večer, nechtělo se mi tahat kryt a tak jsem se oblékl do hejkala - maskovacího obleku, který používají snipeři v armádě USA.  Sedl jsem si pěkně pod keř na kraj říčky a čekal. Vítr vál od vody a tak jsem si byl jist, že by to mohlo vyjít a že něco nafotím. Za chvilku proplula kolem ondatra s plnou hubou trávy. Vypadalo to opravdu slibně! A už tu byly první fotky. To ale jen do té doby, než tam přišel mladý zamilovaný pár.... Hormony s nimi bouřily natolik, že v domnění, že tam jsou sami „na to vlítli“. Z trávy jen poletoval holý zadek borce a rozléhalo se hekání po celém okolí. Byla to situace jako hrom! Byl jsem od nich pár metrů a bylo mi jasné, že dneska bobry nenafotím, teda určitě ne takové, na které jsem přišel. A tak jsem váhal, vstát a odejít nebo počkat, až ti mladí dokončí genetickou výměnu informací? Nakonec jsem se zvedl a pomalu potichu se odtamtud vytratil, jako pára nad hrncem, byly do sebe tak ,,ažraní,, že si mně ani nevšimli ak odcháím.
  Podobných veselých i méně veselých zážitků mám za ty roky opravdu spoustu, ale to je na článek s jinou tématikou, tak že zas jindy.  Je tu také jiná možnost, ale to už není pravé wild photo. Můžete si sehnat někoho - chovatele, myslivce, sokolníka, chovná stanice.... kdo má takové zvíře, krotké v zajetí, domluvit se s ním a nafotit ho jako by ve volné přírodě. Můžu říci, že ani to není nic snadného. Je to jako focení malých dětí, dělají si totiž, co chtějí. Potom teprve dokážete ocenit fotografie pořízené ve volné přírodě.
   Další možnost je, domluvit se s majitelem nějaké obory, kde mají jeleny, daňky nebo muflony a jít fotit tam. V takové větší oboře, kam se chodí zvěř i střílet, to už máte jako ve volné přírodě. Musíte si na zvěř počkat, než vám vyjde, protože má strach. Ale jsou obory, kde se cítíte jako Smolíček pacholíček a jeleni vám šlapou skoro po nohách. Záleží na tom co seženete a pak také na tom, co vás baví. Jestli fotit jako v zoo nebo ve volné přírodě.
   Vrátím se k wild photo - k focení ve volné přírodě. Dobrou pomůckou při focení ptáků jsou balabáni -  imitace ptáků, kteří bývají jejich věrnou kopií. Tak třeba volavky nebo kachny vidí jiného jedince svého druhu, že tam klidně stojí nebo sedí a sedají si blízko k němu. Jiní to berou jako vetřelce na svém teritoriu a útočí na něj. Sehnat tyto imitace můžete na internetu a postačí nakoupit několik balabánů. Lepší je se pak domluvit s kamarády se stejným zájmem a každý koupí něco jiného. Jinak by se vám mohlo stát, že to bude u vás doma vypadat jako v muzeu nebo školním kabinetu přírodopisu. Stačilo mi, když jsem se jednou vrátil z takového focení a nechal jsem balabána volavky popelavé stát na balkóně,  lidi na ulici se zastavovali, hleděli na balkón , vyvrcholením byla přivolaná městská policie, které se nelíbilo, že mám doma volavku. Ale i to se vysvětlilo. Občas to budí také pozornost řidičů, když jedu v autě někam k vodě fotit a jsou vidět balabáni, tak to vypadá, jako bych jel se zvěřincem někam na výlet.
    Velice dobře se dají fotit dravci na újeď, hlavně v zimním mrazivém počasí, kdy je všechno pod sněhem. Když se vám podaří najít na cestě nějaké přejeté zvíře, které si vezmete nejlépe do nějaké igelitové tašky, odnesete na místo, kde chodí lišky, kuny nebo nalétávají vrány a havrani, tak se vám tam začnou scházet hladovci z celého okolí. I tady se hodí balabání třeba vrány, straky
  Foto-vor: není to žádný zázrak a stačí, když si z kusu polystyrénu uděláte vor ve tvaru podkovy, na který postavíte stativ s fotoaparátem a vytvoříte nějakou kostru, přes kterou přehodíte maskovací síť a která přikryje i vás. Pak stačí, když s ním vlezete do vody a pokud se budete pohybovat velice pomalu, můžete se k vodním ptákům přiblížit téměř na dosah.   Tady bych doporučoval si pořídit rybářské brodící kalhoty, jinak budete dokousaní od znakoplavek a sundávat ze sebe pijavice. Kamarád si to vyšperkoval tak, že má k sobě na zadku přimontovanou židli, tak aby si za vorem ve vodě mohl i sednout.                                                                                   Pokud máte štěstí, že bydlíte někde blízko lesa nebo rybníku a máte možnost postavit si tam pevný stálý celoroční kryt, je to ideální stav. Za chvilku kryt pěkně zaroste, zvěř si na něho zvykne, vy si okolní prostředí připravíte tak aby vám ve výhledu nic nezavazelo, popřípadě dotáhnete nějaká kus kmene, větev… na co vám ptáci budou sedat….. prostě ateliér v přírodě nebo také na zahradě. Nesmí se vám ale stát, stejně jako mně, že se vám tam nastěhují bezdomovci a máte problém je odtamtud dostat pryč. Nebo vám ho nesmí odnést voda při povodni. I to už jsem zažil.
   Jako univerzální kryt vám dobře poslouží auto, zvířata se auta tolik nebojí.  Takže pokud máte lokalitu, kam můžete dojet, stačí spustit okno, na sklo si položit pytlík s rýží nebo hrachem jako náhradu stativu, na to položit foťák a fotit pěkně v pohodlí.
   Občas když fotím u nory nebo hnízda, kde nechci rušit, použiji vlastní vyrobenou foto-past.  Z laserové závory jsem si dal dohromady hračku, která sama sepne, když do daného místa vejde zvíře. Druhou foto-past jsem si vyrobil z pohybového čidla, které také funguje velice dobře. Dal jsem dokonce dohromady zařízení, na které postavím fotoaparát a z dálky cca 100m jsem ho schopný natáčet do stran nahoru i dolů a fotit. U sebe na LCD vidím, co fotím. Ale pořád focení z ruky nebo na stativu je asi to nejjistější a nejpěknější, teda  alespoň pro mně učitě                                                                                
  Nezapomeňte na nejdůležitější pravidlo a to že se budete chovat tak aby jste svým zásahem zvířatům nezpůsobovali trauma nebo dokonce neublížili.   Při focení ve volné přírodě vám přeji  pevnou ruku ,dobré světlo hodně nezapomenutelných zážitků ,spoustu nepromeškaných příležitostí ,nevyčerpatelnou studnu dobrých nápadů, hodně trpělivosti a vystihnutých příležitostí   a hlavně spoustu krásných fotografií.