Hraboš polní (Microtus arvalis)

Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: Hlodavci (Rodentia)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Vyskytuje se na celém území. Odlesněnými horskými údolími a podél silnic či cest proniká i nad horní hranici lesa, např. v Krkonoších žije pod vrcholem Sněžky.Jeden z našich nejběžnějších drobných savců. Svrchu bývá žlutošedý, šedohnědý nebo slabě narezavělý, naspodu obvykle šedobílý se žlutým nádechem. Důležitými určovacími znaky jsou vedle menšího silného ušního boltce (obvykle pod 11 mm) s hustým porostem krátkých chlupů i světlá, nepigmentovaná chodidla zadních končetin, jen výjimečně délkou přesahující 18 mm (nejčastěji 14,5-17,5 mm). Ocas dosahuje 30 až 40 % délky těla, oko je v průměru větší než 3 mm.Je sice typickým druhem suchých stanovišť otevřené krajiny a kulturní stepi, ale v dobách přemnožení proniká i do prosvětlených lesů (v listnatých lesích se někdy zdržuje trvale). Vyhýbá se místům s hustou vysokou vegetací, na zimu se stahuje do stohů, sýpek a seníků. Je čilý ve dne i v noci a 2-3 hodinová období klidu střídá s pobyty mimo hnízdo a hledáním potravy. Jeho přítomnost snadno zjistíme podle četných východů z nor (často s výhrabky) spojují ve vegetaci vykousána a ušlapané cestičky. Kromě obytných děr si hraboši v koloniích zhotovují ochranné nory bez hnízdních prostorů umožňující v akutním případě rychlý úkryt, např. při útoku dravce. Hnízdo bývá kulovitá stavba ze suché trávy o průměru 10-14 cm a obvykle leží uprostřed soustavy nor. Zimní hnízda, sloužící jako úkryt pro více jedinců současně, jsou větší. V zamokřených terénech či pod sněhem si dělá i povrchová hnízda. Nory vedou 10-20 cm pod povrchem a nalézáme v nich kromě zásobáren i krmné komůrky, sloužící jako dočasné úkryty při konzumaci potravy. Na jaře a v létě tvoří základ jídelníčku hlavně listy a stonky rostlin, později i semena, kořeny a oddenky. Doplňkově chytá i hmyz, při přemnožení není vzácností kanibalismus. Denní spotřeba potravy je vysoká a činí 100-125 % hmotnosti těla. Staré samice zakládají zjara mateřskou kolonii a dorůstající mláďata se rozsídlují do okolí. Dospělí samci nemívají stálá území (celkově se pohybují na ploše až 1500 m2) a postupně střídají říjné samice, kterým vystačí k životu zhruba čtvrtinová rozloha životního prostoru. Zimní společenstva se tvoří bez ohledu na stáří a pohlaví zvířat. Samice rodí po 19-21 dnech březosti od konce března do září nejčastěji 4-7 (2-12) mláďat, která rychle rostou a mohou být už ve stáří 3-5 týdnů pohlavně aktivní. Samice často znovu zabřeznou ihned po porodu. Za příznivých podmínek se rozmnožuje i v zimě. Početnost hraboše polního dlouhodobě kolísá ve 3-51etých cyklech (tzv. fluktuace), po dosažení kritického bodu (2000 až 3000 jedinců/ha) dochází v důsledku nedostatku potravy, onemocnění a projevů stresu k náhlému propadu početnosti (tzv. krachu populace), kdy na 2-5 ha připadá 1 hraboš. Hraboš polní představuje důležitý potravní zdroj pro řadu predátorů (šelmy, dravce, sovy, ťuhýka šedého apod.). Článek je převzat z Wikipedie